Bývalo věcí cti majitele domu ozdobit fasádu malovaným, freskovým, plastickým či dokonce skutečným předmětem, který buď připomínal jméno vlastníka, jeho činnost, nějakou událost, případně byl předmětem pouze dekorativním. Až v roce 1770, za vlády Marie Terezie, bylo úředně zavedeno číslování domů.
Následoval také úkol pojmenovat ulice, což Písečtí neudělali, a proto jim krajský hejtman r. 1785 nařídil ulice pojmenovat a označit tabulkami. Názvy ulic užíváme dodnes, k některým se v tomto materiálu dozvíte více na zadní straně mapy. Domovní znamení však nahradila čísla, ale v řadě případů se zachovala. Často procházíme ulicemi, ale jen výjimečně nás něco přiměje zvednout hlavu a podívat se výš, nad úroveň výloh obchodů. Písek je přitom jedinečný právě i množstvím dochovaných domovních znamení, jejichž poznání vám může pobyt ve městě zpestřit. Vydejte se proto na malou procházku po pozůstatcích středověké historie města a odhalte působivé kouzlo těchto symbolů.
Náš okruh vychází z píseckého Velkého náměstí a opět se sem vrací zpět. Následně doporučujeme sejít z náměstí Karlovou ulicí k řece Otavě, kde vás proti ústí Kamenného mostu potěší jedno z nejpůsobivějších domovních znamení v Písku – U Slona. Jak říká v knize „Písecká domovní znamení“ Karel Sýs, Písek má v domovních znameních svou kamennou zoologickou zahradu.
Budete-li mít chuť, dejte nám vědět, jak jste si putování po domovních znameních užili a co zajímavého vás při něm napadlo. Krásně prožité chvíle v našem městě vám přejí pracovnice Turistického informačního centra Písek.
P.S. Některá sňatá domovní znamení jsou k vidění i v píseckém Prácheňském muzeu.
Začneme na Velkém náměstí, na jehož severní straně stojí dům čp. 5, který shodou okolností vlastnil v roce 1545 švec Bartoš Černý. O dvě stě let později byl v domě hostinec zvaný “Bílý lev”, ve kterém na konci října roku 1840 přenocoval francouzský vědec Joachim Barrande. Na začátku dvacátého století dům koupila a přestavěla firma Baťa, která zde má prodejnu dodnes. Na jeho fasádě je vyobrazeno majestátní zvíře, které připomíná název někdejšího hostince.
Hned vedle na fasádě domu čp. 6 je v kruhovém rámečku vymalovaná sv. Anna s dcerkou – Pannou Marií. V domě U Madony již od roku 1840 funguje lékárna. Na blízkém rohu náměstí zabočíme doprava do pěší zóny Heydukovy ulice. Domovní znamení domu čp. 100 je stejně jako průčelí domu secesní. V roce 1907 dům po neopatrné manipulaci s lihem vybuchl a vyhořel. Nabízí se tak vysvětlení, že označení domu U Dvou tisíc vyjadřuje částku výše škody či nesplaceného dluhu.
Dům čp. 92 na Havlíčkově náměstí nese znamení U Štvaného srnce, dříve se zde prodávala zvěřina. Sousední čp. 93 zdobí jedno z nejnovějších domovních znamení v Písku – U Floriána. Socha patrona hasičů, kominíků a zedníků také zdobí náměstíčko. Odsud pokračujte Smetanovou ulicí, kde budete míjet dům čp. 79 se sochami ročních dob na atice. Na Alšově náměstí čp. 16 býval hostinec U Bílé labutě. Vedle pak stojí nejužší dům v Písku, říkávalo se mu V Nebíčku nebo také U Anděla.
Velkolepá budova polikliniky na rohu Chelčického a Janáčkovy ulice čp. 50 sloužila jako záložna a ještě dříve v ní býval hostinec U Černého orla. Poté co r. 1890 vyrostla novorenesanční budova, lidé dále používali staré označení a na nároží byl proto orel také přidán. Původní znamení se spolu s majiteli přestěhovalo do domu čp. 103 v Budějovické ulici v místech, kudy se kdysi vjíždělo do města, vybíralo se zde mýtné a před zavedením železnice odsud jezdívaly dostavníky.
Šikmo přes křižovatku si prohlédněte nárožní dům čp. 56 – bývalý hotel Dvořáček byl vyzdoben obrazy z dějin Písku. Za děkanským kostelem Narození P. Marie si všimněte fary čp. 43 vyzdobené barvitým štukovým znakem města. Na Drlíčově na domě čp. 143 najdete jedno z nejkrásnějších píseckých domovních znamení – U Bílého beránka. Jen o kousek dál stojí na protější straně ulice dům U Stříbrných denárů čp. 153 s výstavně zdobenou fasádou. Pod římsou jsou vymalované znaky pěti měst historického Prácheňského kraje. Nad okny v prvním poschodí vidíte panorama Písku a plán vnitřního města s částí textu zlidovělé studentské písně “Když jsem já šel tou Putimskou branou”. Mince vyobrazené mezi okny prvního patra zde byly údajně nalezeny při přestavbě domu. Vymalované však nejsou denáry, ale mladší dukáty.
Ulice Fráni Šrámka je na výskyt domovních znamení také bohatá. K výzdobě průčelí domu U Zlaté koule čp. 132 byly stejně jako u protilehlého domu U Koulí čp. 131 použity dělové koule nalezené při bourání mezi nimi stojící Putimské brány. Kousek odtud v Putimské ulici nad kamennými schody najdete čp. 154 drobné reliéfy dvou panenek z již zmiňované písně. Směrem dolů k Velkému náměstí pak stojí jeden z nejstarších píseckých domů – čp. 130 U Zlatého klíče.
Ve spodní části této ulice stával ve středověku dominikánský klášter, vypálený husity a po obnově v 18. století zrušený josefínskými reformami. V čp. 169 se na počátku 19. století nacházel poštovní úřad s první píseckou poštovní schránkou. Majitelem domu býval pan Růžička, po kterém zůstalo domovní znamení U Bílé růže. Pozůstatkem kláštera je kostel Povýšení sv. Kříže dodnes nesoucí znak řádu dominikánů – poznáte zvíře, které je jeho součástí?
Putování za domovními znameními nás opět přivedlo na Velké náměstí. Dostali jsme se k předposlednímu místu našeho putování – čp. 119 U Tří korun. Dnes v moderním hávu, dům však vznikl před r. 1300 a bydlívali zde vždy významní lidé. Ve 20. století zde pak byty nahradilo kino, kavárna a hotel. Dnešní úprava zahrnuje nebytové a znovu i bytové prostory. V sousedství se nacházejí dvě další domovní znamení – U Zlatého zvonu a U Červeného raka.
V rohu náměstí se zastavíme u krásného nárožního poschoďového domu čp. 180 U Zlaté lodi zdobeného pozdně barokní fasádou. Odtud se vydáme Karlovou ulicí dolů k řece Otavě. Otočíte-li se zády ke Kamennému mostu, budete mít přímo proti sobě dům U Slona. Zde kdysi bydlel branný od Pražské brány. Později byl dům čp. 3 prodán zámečníku Františku Roškotovi, který na něj po přestavbě umístil znamení “elefanta”, jak se v Písku říkalo.
