Potřeba nového hřbitova vyvstala v důsledku válečných událostí, kdy v místních špitálských kasárnách a také v budově sousední dívčí a chlapecké školy dokončené roku 1911 (dnešní ZŠ T.G. Masaryka) působil vojenský lazaret a vojáci monarchie, ale i váleční zajatci tehdy v Písku i okolí pobývající, zde a také v městské nemocnici v důsledku svých zranění i nemocí umírali. Pro nové pohřebiště byl vybrán poměrně vlhký městský pozemek na samém okraji píseckého katastru západně od náhradních kasáren a vojenského cvičiště v Purkraticích. Hřbitov měl od svého založení charakter nekonfesijního pohřebiště, jeho založení nebylo v souladu s dobovou praxí pravděpodobně nijak řešeno s církevními orgány a tudíž se nejednalo o posvěcenou půdu v církevním smyslu. Lze se domnívat, že důvodem takového na svou dobu nestandardního postupu mohla být potřeba rychle řešit nastalou krizovou situaci (propuknutí nakažlivých onemocnění) či vědomí, že stávající městská pohřebiště nebudou poskytovat dostatečný prostor po pohřbívání zde zemřelých vojáků.
První prokazatelně doložené pohřby jsou z počátku října roku 1914. Na píseckém vojenském hřbitově tedy bylo v letech 1914-1919 uloženo k věčnému odpočinutí pravděpodobně 393 vojáků rozličných národností.
I po 1. světové válce byl zdejší hřbitov nadále využíván, když zde byli pohřbíváni v Písku zemřelí vojáci. Celkem, dle dostupných pramenů zde bylo v letech 1920-1938 pochováno 49 osob.
K opětovnému využití hřbitova došlo také v průběhu posledních dvou let 2. světové války, kdy zde byli od roku 1944 pohřbíváni zemřelí němečtí vojáci, civilisté a také spojenci Osy (Maďaři, Slováci, Rumuni, Rusové, …). V té době také došlo k rozšíření hřbitova v severní části (dnes již za oplocením hřbitova). Na hřbitově byli však také pohřbeni sovětští vojáci, jejichž pozůstatky však byly roku 1959 přeneseny na písecký Lesní hřbitov.
Jako určitou zajímavost lze uvést, že nejvyšší hodností zde pohřbenou byl generál pěchoty a velitel 16. armády Wilhelm Hasse, jenž podlehl v Písku v sovětském zajetí svým zraněním dne 21.5.1945. Ve východní části rozšířeného hřbitova pak byly pohřbeny i civilní osoby odsouzené za kolaboraci mimořádným lidovým soudem a popravené v letech 1945-1946 či osoby zemřelé ve zdejší věznici.
